neděle 7. prosince 2014

10 poučení, aby příští první schůzka nebyla úplný fail

Byla jsem venku s týpkem. I když jsme se 100% shodli na tak zásadní věci jako je názor na oblíkaní, rozešli jsme se v názoru na jinou důležitou věc: Jestli chceme toho druhého ještě někdy vidět. Ale vzala jsem si z toho pro sebe 10 ponaučení, aby to příště mohlo dopadnout líp:

1) To, že se znáte z párty, automaticky neznamená, že si on pamatuje, jak vypadáš.

2) V případě, že je mezi váma velký věkový rozdíl, neříkej svůj pravý věk nebo věty, podle kterých jde snadno dopočítat, že Ti nikdy nebude říkat “ta mladá”.

3) Nekritizuj jeho víru lidí v náboženství Apple. Víš přece sama, že i ty špatně snášíš, když Ti lidi pomlouvají Tvoje nejlepší kamarády.

4) Až na Tebe bude chtít týpek udělat dojem tím, jak moc a často se zřídí alkoholem, řekni mu, jakej je to hrdina, ne debil.

5) Naděje sice umírá poslední, ale když se 2x nezasměje Tvýmu vtipu, nezkoušej to potřetí.

6) Tvůj malej bráška je jasně ten nejdůležitější v Tvým životě, ale nevyplatí se mluvit o dětech…teda ve fázi, kdy Tě ještě poslouchá. Pak už je to asi jedno.

7) Když Ti za 10 minut, co jste spolu, mu volá kámoš a on jde, nerozhlížej se, kde jsou skryté kamery. Žádný tam nejsou, je to krutá realita.

8) Jestli Tě jako kuřák vezme do nekuřáckýho podniku, máš počítat s tím, že vaše setkání bude sakra krátký.

9) Pokud na schůzce piješ alkohol rychlostí průměrné holky z Moravy, nečekej, že pro to bude mít týpek pochopení a už vůbec ne, že to za Tebe bude chtít platit.

10) Závěrem: Pamatuj, i když má týpek opravdu prvotřídní hardware, nezaručuje to, že jeho software nepotřebuje přeinstalovat.


Další články:

Jak jsem byla na koncertě DJ Wiche



10 věcí, které miluju na Praze


neděle 9. listopadu 2014

Jak jsem byla na koncertě Dj Wiche v Lucerně

30.10. jsem byla na koncertě Dj Wiche, kde hostovali hvězdy československého hip hopu. Mám tu útržky myšlenek, které se mi tou dobou honily hlavou.

Před koncertem:

→ Fronta jako blázen. Ještě nejsem ani uvnitř a už s přijdu stará. Borky ve frontě rozebírají krajkový leginy, která měla oblečené jiná holka: To, co si k nim dala, co všechno šlo vidět, jaký měla spodní prádlo....

→ V Lucerně je šedovlasý vyhazovač. Je to dobrý,nejsem tu nejstarší.

→ V šatně mě předběhl týpek.Byl štěstím bez sebe, protože dostal lístek s číslem 69. Já jsem dostala lístek s nějakým trojciferným číslem. To se později ukázalo jako problém, když jsem lístek během večera ztratila.

→ I palác Lucerna musí jít s dobou. A tak ty historický zrcadla dnes slouží na dělání moderních selfies.

→ Počet týpků, kteří mě za večer oslovili: 1. “Princezno (!!), tudy jít nemůžete!”


Show:


→ Teda jsem skoro vpředu a občas něco zahlídnu a nebojím se o život nebo ruce a nohy, jak na koncertech kde jsou zamilovaný patnáctky.

→ Poznávám Dj Wiche. To je promyšlené, že má na sobě tričko s nápisem Dj Wich pro ty, co by ho náhodou nepoznali.

→ Je opravdu super, že vysoký lidi stojící přede mnou si show nahrávaj na mobil a já tak můžu vidět, co se děle na stage aspoň v malým rozlišení.

→ Ty 3 giny s tonikem už začínají působit..chce se mi na záchod. Ale mám celekem lukrativní místo, tak se nikam nehnu. Tak ale líp se mi pohupuje z nohy na nohu do rytmu.

→ Nějakej rapper na stagi :"Na všechno jsem se ráno vysral....všechna hovna jsem spláchl." Škoda, že to neposlouchal náš exspolubydlící. Bývalo by se nám v bytě žilo pohodověji.

→ Majk Spirit : “Ženy treba lúbit....treba najdu najdu takú v Prahe”(procítěně)... dívčí jekot! Jaj tak to je tajemství jeho kariéry.

Pěkný večer.




Další články:
10 Věcí, které miluju na Praze
Recenze knihy od Jaro Slavíka

sobota 22. března 2014

10 věcí, které miluju na Praze

Bydlela jsem na různých místech. Začala jsem v Ratajích(minivesničce ve Zlínském kraji) a pokračovala přes Zlín, Paderborn (německá verze Zlína, Düsseldorf(německá obdoba Brna) až jsem dnes zakotvila v Praze. Každé z těch míst je něčím kouzelné. Následující řádky jsou o tom, čím mě očarovala Praha.

1.Dění
Pořád se děje něco zajímavého: Creative mornings, veřejné přednášky o marketingu, slam poetry exhibice, povídání o módě a designu, o cestování, zajímavé výstavy, promítání studentských filmů..Na koncert super kapel jedu 15 minut (ne přes celou republiku). Stačí se jenom zajímat a spousta věcí je dokonce i zadarmo.

2.Rozmanitost míst
Je libo koukat se po památkách a poslouchat u toho ruštinu ze všech stran?
Chce se vám šmejdit po farmářských trzích?
Hledáte romantické místo na procházku u řeky?
Nebaví Vás se dívat na horory, ale chcete si zkusit být v temných a strašidelných ulicích naživo?
To vše nabízí Praha. Jediná věc, která se tu obtížněji hledá, je samota.

3.Potkávání známých
I když je Praha největší město v ČR, je dostatečně malá na to, abyste mohli potkávat staré známé a třeba zjistit, že slečna ze Zlína, kterou jsem cca 2 roky neviděla,bydlí ve vedlejším domě.

4.Svoboda
Lidi si Vás nevšímají a je jedno, jestli máte na sobě tepláky, kratičkou sukni nebo nejnovější výstřelek módy. Je Vaše věc, jestli máte tetování nebo jíte jen to, co samo spadlo ze stromu. Nikdo si nemá čas o vás nic myslet, protože jsou zaneprázdnění vyděláváním peněz, aby si vůbec život v tomto městě mohli dovolit.

5.Doprava
Pražský dopravní systém je nesmírně propracovaný a dostat se z jakékoli místa A do místa B je většinou v pohodě a všude jste poměrně rychle, a to dokonce i v noci. Ta pohoda, když Vám ujede spoj a víte, že další jede za chvíli a ne za 5 hodin.

6.Nákupy
Když něco neseženete tady, tak patrně nikde. Není problém najít nestandardní věci: Speciální koření, vinylové desky, trika méně známých kapel. V době internetové ekonomiky to není zas taková nepřekonatelná výhoda, ale je to dobrá věc pro ty, co si věci rádi naživo prohlídnou.

7.Sport
Můžete dělat jakýkoliv sport, který se Vám zamane. Navštěvovat fitko, cvičit pilates, tančit hip hop nebo balet. Nebo taky běhat v parku na vzduchu. Slovo čerstvém není v předchozí větě záměrně. V Praze je hodně věcí, ale čerstvý vzduch mezi ně určitě nepatří.

8.Je do koho se zamilovat
Přes milion lidí dává vysokou pravděpodobnost, že někde potkáte osobu která Vás něčím zaujme. Znám hodně šťastlivců, kteří se zde zvládli zamilovat a druhá strana tento cit opětovala.

9.Vinohrady
Vzpomínám si na očarování minulý rok v dubnu, kdy jsem procházela Vinohrady a byla jsem z nich vyplesklá jak Jirka Macháček v Samotářích. Ty domy, stromy na ulicích, krásné kavárničky a restaurace a ta pohoda všude okolo. Říkám si:”Jak moc kouzelné musí tady bydlet...kdybych měla možnost to zkusit”. A stalo se.

10.Práce
Určitě můj pocit z města ovlivňuje to,čím v něm trávím nejvíc času. Mám to štěstí, že 8 (+?) hodin denně ve Vodafonu mi přijde jako skvěle strávený čas. Hodně se učím a mám možnost se dostat k opravdu zajímavým projektům a týmy jsou super. Díky tomu v neděli večer nezažívám takový ten negativní pocit:”Ach ne, zase zítra do práce!”

I když tady těch 10 věcí je určitě super,dojem z města nejvíc ovlivňují lidé, se kterýma trávíte čas. Takže díky.

neděle 5. ledna 2014

Prý nejde o talent


Řízením osudu se ke mně dostala zajímavá kniha od Jaroslava Slávika - Nejde o talent. Knížka obsahuje řadu zajímavých myšlenek, ke kterým bych ráda přidala něco ze sebe.

1.Vliv médií

"Narůstají vliv médií jde ruku v ruce s klesajícím vlivem náboženství” str.53

Žijeme ve svobodné době a jako obyvatelé jedné z nejateističtějších zemí světa se úplně neřídíme názory církve na:
- manželství
- na to, jak nakládat s penězi
- co se patří dělat a co ne.
- co je to krása
O.K a když tyto informace nebereme z církve tak odkud ? A odkud se například vzal poznatek,že růžová není barva mužů?

2.Média a krása

“Média ani zábavní průmysl neznají žádnou vnitřní krásu. Toto slovní spojení je jen sentimentální omlouvání a snaha o politickou korektnost vůči lidem neoplývající fyzickou přitažlivostí. Média a zábavní průmysl znají jen a jen vnější krásu. Pokud by to tak nebylo, zkrachovalo by celé odvětví zkrášlovacího průmyslu, od solárních studií a posiloven přes mezinárodní mastičkářské koncerny až po průmysl plastické chirurgie ” str.18

Lidi se rádi dívají na jiné atraktivní lidi. Filmový a hudební průmysl už má za ta léta dávno otestované, co funguje a co ne. Nejen, že trendy následuje, ale přímo je tvoří. Jen si zavzpomínejte, jak vypadala Adina Mandlová, Marylin Monroe a jak vypadají dnešní hvězdy.
Krása je to, co se tvoří v mysli pozorovatele, ne v objektu samotném. Znám slečny, které mají podle dnešních měřítek dokonalou postavu a i něžný obličejík. Pokud ale tyhle slečny sami v sebe nevěří, nepůsobí atraktivně. Oproti tomu znám i slečny, které mají sice pár kilo navíc, ale nemají mindráky a sebejistota z nich tak září, že je vskutku obtížné jejich kouzlu nepodlehnout. Podle mě, je to symbióza charakteru a toho, co nám bylo dáno. Ono totiž, když máte rádi člověka XY, máte rádi i jeho vzhled. Vzhled sám o sobě nám pomáhá zařadit si člověka v době, kdy ho ještě osobně neznáme a musíme vyhodnotit, zda nám stojí za to se s ním blíže seznámit.
Dnes je hodně módní ofrňovat nos nad lidmi s nadváhou:
“Bože, ta je hrozná, furt žere a cpe se čokoládou...fuj”. Nebudeme si lhát, je super vědět, že jsme v něčem lepší než ti ostatní a bohužel postava je to první, co jde vidět. Ono je to lehký, takhle rovnou z fleku vyslovit urážku. Ale není člověk s nadváhou jako člověk s nadváhou. Jasný, můžou to být lidi, kteří se celý dny přejídají. Ale rovněž to můžou být lidi, kteří za den sní o půlku míň jídla než “normální” člověk. Jen měl smůlu. Nedostal(a) “dobrý” genetický materiál, může to být následek nemoci nebo vedlejší účinek prášků. Většina z nás v něčem selhává, protože přece:

Každý normální člověk si dokáže odříct čokoládu.
Každý normální člověk si najde partnera.
Každý normální člověk dokáže přestat kouřit.
Každý normální člověk zvládne kontrolovat svoje výdaje.
Každý normální člověk se naučí používat smartphone
Každý normální člověk o sebe ve volném čase pečuje
Každý normální člověk si najde slušnou práci....

“Kvůli požadavku dokonalosti mají dnes vypracované svalnaté ruce, ale i ženy, a to přesto, že téměř nikdo ze současných herců a zpěváků svalnaté ruce nepotřebuje.” str.19

Svalnaté ruce dnes nemají jen herci a zpěváci, ale i muži trávící většinu pracovní doby u počítače. Jsem z moravské vesnice, tam si muži svaly nepěstují. Hodně pracují a svaly se jim vytvoří samy. Dnes bydlím v Praze a tady je fitness centrum součástí života mužů. Chodí si tam odpočinout, vybít se, nabrat svalovou hmotu. K čemu pak ty svaly využívají, je asi individuální (možná přenášení partnerky přes kaluže). Svalnatá postava je prý dobrá na balení holek. Existuje alternativa, chodit místo do posilovny do knihovny a pak balit na znalosti, ale to asi není zas tak v kurzu.

Rozhodně je zajímavé podívat se na mediální ikonu dnešní mužnosti: Davida Beckhama. Je to pravý muž:
- Má vypracovné, svalnaté tělo

A zároveň oplývá vlastnostmi, které byly dříve příznačné pro ženy, tedy tak trochu nemužské:
- Hruď bez koberce
- Upravený účes
- Pěstěná pleť
- Vytříbený styl oblékání
- Nedůraz na inteligenci (nejlíp se podívejte na nějaké jeho interview a posuďte sami)

Asi to tak má být. I tady na trhu párování mužů a žen platí zákon poptávky..a kde je poptávka, tam se tvoří nabídka.

3.Názor na knihu:

Jaro Slávik je slovenský hudební producent. V současnosti známý jako přísný porodce ze soutěže Československo má talent. Původně jsem ji chtěla dát mamce na Vánoce, ale nahlídla jsem a jako krkavčí dcera si ji nechala pro sebe. Jaro Slávik je hodně vzdělaný, kniha obsahuje řadu zajímavých zamyšlení, literární odkazy a popis toho, jak hudební průmysl funguje, hlavně první polovina. Druhá půlka - chvástání o tom, kde všude byl, s kým pracoval, byla výrazně moc slabší.

Kniha je pro zájemce k dispozici k zapůjčení :)

Klidně mi sem napište, co si myslíte vy.