Prý nejde o talent

Řízením osudu se ke mně dostala zajímavá kniha od Jaroslava Slávika - Nejde o talent. Knížka obsahuje řadu zajímavých myšlenek, ke kterým bych ráda přidala něco ze sebe.

1.Vliv médií

"Narůstají vliv médií jde ruku v ruce s klesajícím vlivem náboženství” str.53

Žijeme ve svobodné době a jako obyvatelé jedné z nejateističtějších zemí světa se úplně neřídíme názory církve na:
- manželství
- na to, jak nakládat s penězi
- co se patří dělat a co ne.
- co je to krása
O.K a když tyto informace nebereme z církve tak odkud ? A odkud se například vzal poznatek,že růžová není barva mužů?

2.Média a krása

“Média ani zábavní průmysl neznají žádnou vnitřní krásu. Toto slovní spojení je jen sentimentální omlouvání a snaha o politickou korektnost vůči lidem neoplývající fyzickou přitažlivostí. Média a zábavní průmysl znají jen a jen vnější krásu. Pokud by to tak nebylo, zkrachovalo by celé odvětví zkrášlovacího průmyslu, od solárních studií a posiloven přes mezinárodní mastičkářské koncerny až po průmysl plastické chirurgie ” str.18

Lidi se rádi dívají na jiné atraktivní lidi. Filmový a hudební průmysl už má za ta léta dávno otestované, co funguje a co ne. Nejen, že trendy následuje, ale přímo je tvoří. Jen si zavzpomínejte, jak vypadala Adina Mandlová, Marylin Monroe a jak vypadají dnešní hvězdy.
Krása je to, co se tvoří v mysli pozorovatele, ne v objektu samotném. Znám slečny, které mají podle dnešních měřítek dokonalou postavu a i něžný obličejík. Pokud ale tyhle slečny sami v sebe nevěří, nepůsobí atraktivně. Oproti tomu znám i slečny, které mají sice pár kilo navíc, ale nemají mindráky a sebejistota z nich tak září, že je vskutku obtížné jejich kouzlu nepodlehnout. Podle mě, je to symbióza charakteru a toho, co nám bylo dáno. Ono totiž, když máte rádi člověka XY, máte rádi i jeho vzhled. Vzhled sám o sobě nám pomáhá zařadit si člověka v době, kdy ho ještě osobně neznáme a musíme vyhodnotit, zda nám stojí za to se s ním blíže seznámit.
Dnes je hodně módní ofrňovat nos nad lidmi s nadváhou:
“Bože, ta je hrozná, furt žere a cpe se čokoládou...fuj”. Nebudeme si lhát, je super vědět, že jsme v něčem lepší než ti ostatní a bohužel postava je to první, co jde vidět. Ono je to lehký, takhle rovnou z fleku vyslovit urážku. Ale není člověk s nadváhou jako člověk s nadváhou. Jasný, můžou to být lidi, kteří se celý dny přejídají. Ale rovněž to můžou být lidi, kteří za den sní o půlku míň jídla než “normální” člověk. Jen měl smůlu. Nedostal(a) “dobrý” genetický materiál, může to být následek nemoci nebo vedlejší účinek prášků. Většina z nás v něčem selhává, protože přece:

Každý normální člověk si dokáže odříct čokoládu.
Každý normální člověk si najde partnera.
Každý normální člověk dokáže přestat kouřit.
Každý normální člověk zvládne kontrolovat svoje výdaje.
Každý normální člověk se naučí používat smartphone
Každý normální člověk o sebe ve volném čase pečuje
Každý normální člověk si najde slušnou práci....

“Kvůli požadavku dokonalosti mají dnes vypracované svalnaté ruce, ale i ženy, a to přesto, že téměř nikdo ze současných herců a zpěváků svalnaté ruce nepotřebuje.” str.19

Svalnaté ruce dnes nemají jen herci a zpěváci, ale i muži trávící většinu pracovní doby u počítače. Jsem z moravské vesnice, tam si muži svaly nepěstují. Hodně pracují a svaly se jim vytvoří samy. Dnes bydlím v Praze a tady je fitness centrum součástí života mužů. Chodí si tam odpočinout, vybít se, nabrat svalovou hmotu. K čemu pak ty svaly využívají, je asi individuální (možná přenášení partnerky přes kaluže). Svalnatá postava je prý dobrá na balení holek. Existuje alternativa, chodit místo do posilovny do knihovny a pak balit na znalosti, ale to asi není zas tak v kurzu.

Rozhodně je zajímavé podívat se na mediální ikonu dnešní mužnosti: Davida Beckhama. Je to pravý muž:
- Má vypracovné, svalnaté tělo

A zároveň oplývá vlastnostmi, které byly dříve příznačné pro ženy, tedy tak trochu nemužské:
- Hruď bez koberce
- Upravený účes
- Pěstěná pleť
- Vytříbený styl oblékání
- Nedůraz na inteligenci (nejlíp se podívejte na nějaké jeho interview a posuďte sami)

Asi to tak má být. I tady na trhu párování mužů a žen platí zákon poptávky..a kde je poptávka, tam se tvoří nabídka.

3.Názor na knihu:

Jaro Slávik je slovenský hudební producent. V současnosti známý jako přísný porodce ze soutěže Československo má talent. Původně jsem ji chtěla dát mamce na Vánoce, ale nahlídla jsem a jako krkavčí dcera si ji nechala pro sebe. Jaro Slávik je hodně vzdělaný, kniha obsahuje řadu zajímavých zamyšlení, literární odkazy a popis toho, jak hudební průmysl funguje, hlavně první polovina. Druhá půlka - chvástání o tom, kde všude byl, s kým pracoval, byla výrazně moc slabší.

Kniha je pro zájemce k dispozici k zapůjčení :)

Klidně mi sem napište, co si myslíte vy.